Až na samý konec “světa” do Villa O’Higgins

Lenka a Pavel Ečerovi/ August 20, 2018/ Cestování, Chile, Jižní Amerika

Chilská Patagonie se pyšní výjimečnou krajinou protkanou ledovci, které nechaly vzniknout početným jezerům a fjordům. Právě proto cca dvousetkilometrovou vzdálenost mezi městečkem Villa O’Higgins a hojně navštěvovaným národním parkem Torres del Paine není možné na území Chile překonat po souši. Překážku na trase tvoří Jižní Patagonské ledovcové pole. Právě na jeho okraj - do vesničky Villa O’Higgins - se dnes vydáme. Všechno ale bylo trochu jinak, než jsme si původně naplánovali…

Další den ráno po dokončení Sendero Cerro Castillo jsme si to plni optimismu namířili k silnici. Snažili jsme se hbitě vyskočit, kdykoli projíždělo nějaké auto. Po pravdě jich mnoho nebylo… Ale zato začalo přibývat stopujících. Zanedlouho byla celá hlavní vesnická komunikace doslova obsypána skupinkami stopařů (konec chilských prázdnin holt není vhodná doba k objevování nových koutů patagonských 🙂 ). Zhruba ve čtyři hodiny odpoledne jsme se shodli, že už musíme “něco” udělat, jinak se odsud nikdy nedostaneme. Konec vesnice obsadily kamiony a další technika na budování nové asfaltové silnice.  My se tak poprvé v naší krátké stopařské kariéře vydali stopovat nikoli za vesnici, ale před ní. Vypadalo to, jako by se stopařský anděl strážný rázem vrátil zpět do práce 🙂 Zastavilo nám hned druhé projíždějící auto, které úplně překopalo naše plány na dny následující. Původně jsme se chtěli svézt do 120 kilometrů vzdáleného městečka Puerto Rio Tranquilo. Z něj vyrážejí malé loďky na půlhodinovou plavbu s jediným cílem - Capillas de Marmol. Tyto okouzlující mramorové útvary jsou jedním z nejkrásnějších míst celé Carretery Austral. Na jejich objevování jsme si ale museli ještě pár dnů počkat. Náš řidič Cristian měl totiž namířeno až do Villa O'Higgins! A jelikož byl na dovolené sám, bez rodiny, udělala mu naše společnost nesmírnou radost. My jsme tím dostali příležitost podívat se až na úplný konec Carretery Austral. Kvůli ne zrovna frekventované dopravě se nám o tomto místě ani nesnilo. Ve stejném složení posádky jsme tak strávili následující den a půl.

Pohled na městečko Villa O'Higgins z jednoho z mnoha výhledových míst v okolí

Pohled na městečko Villa O'Higgins z jednoho z mnoha výhledových míst v okolí

Cestou jsme každou chvilku stavěli na focení a tu a tam jsme podnikli i neplánovanou odbočku mimo původní trasu - lepší “stop” jsme si těžko mohli vůbec představit! Na večer měl Cristian pronajatý pokoj v luxusním hotelu na břehu Lago General Carrera. My jsme si na přespání našli fenomenální místo přímo na pláži s nádherným výhledem na největší chilské jezero. Na jeho druhý konec ale jen tak někdo nedohlédne. Lago General Carrera je totiž druhým největším jezerem v Jižní Americe. Pro vaší lepší představu - Lipno by se do tohoto jezírka vešlo devadesátpětkrát 🙂

Krásně zbarvená ramena řeky lemující Carreteru Austral

Krásně zbarvená ramena řeky lemující Carreteru Austral

Cristian nás odvezl do kempu. Domluvili jsme si s ním další pokračování našeho výletu a pak už jenom doufali, že se opravdu ve smluvený čas objeví. Brzy ráno jsme tedy už nervózně postávali s krosnami na štěrkové cestě. Po půl hodině čekání nám ale bylo jasné, že nic nemusí být tak jednoduché, jak předchozí den vypadalo. Vydali jsme se tedy na cestu pěšky a doufali, že se brzy objeví první vozidla. Chviličku na to už na nás ale z auta mával Cristian. Naštěstí měl jen potíže vyjet prudký kopec od hotelu k silnici 🙂

Typický pohled z auta: z mraků vystupující zasněžené vrcholky hor a ledovce

Typický pohled z auta: z mraků vystupující zasněžené vrcholky hor a ledovce

Pokračovali jsme na jih podél nejvodnatější řeky v Chile - Rio Baker. Silnice byla místy hodně hrbolatá a tak 350 km do Villa O'Higgins vydalo na pěknou řádku hodin. Zajímavou zastávkou byl dvoubarevný soutok řek - ledovcově modrá Rio Baker se prolínala s šedozelenými proudy Rio Neff. Podél tohoto šedomodrozeleného koryta řeky jsme ukrajovali další a další kilometry. Míjeli jsme úžasnou krajinu plnou jezer, vodopádů a ledovců. Dramatické výhledy ještě umocňovalo typické patagonské počasí - vítr a neustávající déšť.  V tomto koutu světa je voda prostě všude kam se podíváte. Dokonce i ve vesnici Caleta Tortel 🙂 Pokud nemáte vozidlo speciálně upravené na pohyb po hladině, bude vám tady k ničemu. Zaparkujete ho hezky nad vesnicí a dál už musíte po svých. Caleta Tortel není jen tak ledajakou vesnicí. Nenajdete tu klasické ulice, nejezdí tu auta… Dokonce i hasičské a záchranné jednotky jezdí po vodě. Pěší se pohybují po dřevěných lávkách, často visutých nad hladinou moře. Opravdu jedinečné místo.

Lodní policejní jednotka připravená k zásahu ve vesnici Caleta Tortel

Lodní policejní jednotka připravená k zásahu ve vesnici Caleta Tortel

Do Villa O’Higgins nám zbývalo ještě hezkých pár hodin cesty. Část bylo nutné překonat po vodě. Narozdíl od Calety Tortel tady obojživelné auto naštěstí nebylo potřeba. Malý trajekt tu několikrát denně čeká na přijíždějící vozidla a cyklisty. S námi stály v předlouhé frontě ještě další čtyři vozy 🙂 K našemu překvapení jsme se neplavili po jezeře, ale po moři. Ach ty zdejší fjordy - jak moc do vnitrozemí si zvládnou prorazit cestičku… Tento úsek Carretery pro nás patřil k vůbec nejhezčím. Všudypřítomná voda, husté stálezelené lesy a po kopcích se povalující mračna utvářela opravdu působivou podívanou.

Trajekt převážející dobrodruhy přes Fiordo Mitchell, odkud už se dá do Villa O'Higgins dostat po souši

Trajekt převážející dobrodruhy přes Fiordo Mitchell, odkud už se dá do Villa O'Higgins dostat po souši

Kochali jsme se krajinou tolik, že jsme málem přehlédli dva huemuly pasoucí se podél cesty. Huemul je silně ohrožený druh jelena, který se vyskytuje pouze na několika lokalitách v Patagonii. Počet kusů pohybujících se ve volné přírodě klesl již na číslo 1500. My jsme za svůj pobyt viděli minimálně patnáct z nich. Buď jsme měli velké štěstí a nebo jsme vídali pořád ty samé jelínky v jiných koutek Patagonie stále dokola 🙂

Huemulí samička, která byla na výletě s kolouškem až příliš blízko silnice

Huemulí samička, která byla na výletě s kolouškem až příliš blízko silnice

Naše cesta se chýlila ke konci. S Cristianem jsme s několika odbočkami urazili asi šest stovek kilometrů. Člověk by si řekl, že se nás už rád zbaví, ale během loučení se nám nabídl, že za dva dny pojede zpátky, tak kdybychom se chtěli přidat… 🙂

Pohled z Villa O'Higgins do Argentiny - dál už se dá cestovat pouze po vodě

Pohled z Villa O'Higgins do Argentiny - dál už se dá cestovat pouze po vodě

Villa O’Higgins je malé město uprostřed divočiny na hranicích s Argentinou. Silnice tu končí přímo na břehu jezera San Martin a dál už prostě a jednoduše nevede. Nebýt dostavby silnice v roce 2000, asi by na mapě světa mělo městečko pramalou důležitost. Nyní je symbolem pro všechny dobrodruhy, kteří se chtějí dostat až na konec a možná ještě o kousek dál 🙂 Villa je bránou do celého Jihopatagonského ledovcového pole, ale také výbornou základnou pro kratší i delší treky po okolí. Stačí se vyhoupnout do kopců a o prvotřídní výhledy je postaráno. Některé procházky jsou kouzelné i při běžném deštivém a zataženém počasí. Zato na trek Sendero Alta Vista, se vyplatí počkat si na jasnější oblohu, což někdy může trvat i déle než týden 🙂 Začátek treku je vzdálen asi čtyři kilometry od centra vesnice a pak už můžete jít, kam až vás nohy ponesou (nebo donesou? 🙂 ). Pro nás byly výhledy na různě seskupenou vodu ve všech možných skupenstvích naprosto unikátní!

Nádherné výhledy skýtal trek Sendero Alta Vista po celou cestu

Nádherné výhledy skýtal trek Sendero Alta Vista po celou cestu

Dosyta jsme si užili i výborných patagonských bobulovitých plodů. Nemohli jsme uvěřit tomu, že jich tu jsou na podzim plné lesy a nikdo je nesbírá. A nebo jich je tolik, že je nikdo nezvládne posbírat? Léňa navíc z těchto bobulek upekla luxusní koláč. Nebojte se, jejich jedlost jsme konzultovali o pár dní dříve 🙂 V ecokempu Tsonek jsme totiž narazili na Čecha, který sem jezdí na pár měsíců v roce pomáhat do kempu. Od něj jsme se dozvěděli spoustu praktických informací. A tohle byla jedna z těch, které nás na dalším treku z rezervace Tamango do parku Patagonia doslova zachránily.

Všemožně zbarvené lesní plody přímo vybízely k ochutnání

Všemožně zbarvené lesní plody přímo vybízely k ochutnání

Ale o tom už zase příště. Mezitím si můžete zblízka prohlédnout, jak vypadá jižní část Carretery Austral zakončená na severním okraji Jižního Ledovcového pole ve Villa O’Higgins.

Chcete vědět, jak se nám daří na jižní polokouli? Svěřte nám svůj email a žádné naše dobrodružství už vám potom neunikne!