Trek okolo věžiček Cerro Castillo

Lenka a Pavel Ečerovi/ July 13, 2018/ Cestování, Chile, Jižní Amerika

Po několika dnech stopování a krátkých odbočkách ze severní části Carretery Austral jsme už byli natěšeni na souvislejší pobyt v přírodě. Prvním testem naší houževnatosti byl trek začínající poblíž vesnice Villa Cerro Castillo. Hlavní zajímavostí této rezervace je do modra zbarvená Laguna Castillo zaříznutá pod ledovcem a obehnaná hradbami hory Cerro Castillo. Asi je vám všem jasné, které věžičky jsou zdejší regionální dominantou.

Podél laguny Castillo do sedla jsme stoupali dlouhé desítky minut, a tak jsme měli možnost si její kouzlo pořádně vychutnat

Podél laguny Castillo do sedla jsme stoupali dlouhé desítky minut, a tak jsme měli možnost si její kouzlo pořádně vychutnat

Začátek Sendero Cerro Castillo se nachází cca dvacet kilometrů od vesnice. Nás tam dovezl mini kamion, který jsme se ani nepokoušeli stopovat. Možná jsme doufali, že takový kousek zvládneme hravě sami a pěšky 🙂 Řidič moc nechápal, kde že to chceme takhle večer vysadit. Dvacet kilometrů od nejbližší civilizace v největší zatáčce široko daleko, kde jeho vozidlo zápasilo s odstředivou silou 🙂 Ale naštěstí nás propustil. Kousek od silnice se kolem potoka rozprostírala útulná místa přímo vybízející k vybudování stanového tábora. První úkol - tedy přepravu na místo jsme zvládli. Ráno jsme se tak mohli co nejdříve vydat na úvodní, velice dlouhý, úsek treku. Brzké vstávání se vyplatilo. Průchod lesem, umocněný prvními slunečními paprsky, byl naprosto okouzlující. Měli jsme to štěstí, že jsme několikrát zblízka spatřili symbol místních suchých bukových lesů, kterým je datel magellanský.

Samečci datla magellanského se pyšní krásnou karmínově zbarvenou hlavou

Samečci datla magellanského se pyšní krásnou karmínově zbarvenou hlavou

Po zbytek dne jsme stále procházeli člověkem zlehka udržovanou oblastí, kde se střídaly louky, lesy a pastviny. Proměny krajiny pro nás znamenaly setkání s různými zástupci ptačí říše a rovněž stále se měnící výhled. Skaliska Cerro Castillo se neustále přibližovala a umocňovala se tak jejich velkolepost. Každý úhel pohledu byl něčím jedinečný a my se na ten “cerrocastillský masiv” nemohli vynadívat!

Kochání se výhledem na Cerro Casillo při jedné z mnoha zastávek na "trati"

Kochání se výhledem na Cerro Casillo při jedné z mnoha zastávek na "trati"

Během dne nás překvapilo množství chilských studentů, kteří si užívali poslední dny prázdnin na treku. Už z dálky jsme naprosto bezpečně poznali, že se jedná právě o ně. Všichni do posledního nesli obrovské batohy. Na batozích měli navázané, co se nevešlo dovnitř.  A co se nepodařilo navázat, to prostě nesli v ruce (třeba vařič velikosti diplomatického kufříku, který musel vážit několik kilo 🙂 ). Pokud se z oblohy začaly snášet drobné kapičky vody, navlékli všichni jedovatě zbarvené pláštěnky stejné značky - Doite. Další společný rys jsme identifikovali v průběhu treku při zhoršujícím se počasí. Naprosto stoprocentně promokavé a těžké oblečení jim ale neubíralo na odhodlání a kupě dobré nálady 👍

Touhle dobou ještě slunce nad věžemi Cerro Castillo krásně svítilo a laguna dostala díky tomu parádní barvu

Touhle dobou ještě slunce nad věžemi Cerro Castillo krásně svítilo a laguna dostala díky tomu parádní barvu

Nejsme nejmladší… A tak nás zvýšená hladina hluku a omezený prostor v prvním tábořišti donutily zakotvit kousek stranou mezi mladými buky s luxusním výhledem do okolí. Druhý den ráno jsme dokončili úsek ledovcově tvarovaného údolí a začali konečně stoupat vzhůru. Na tento moment vždycky čekáme a taky se ho vždycky dočkáme 🙂 Počasí vypadalo všelijak jenom ne jednotvárně a už vůbec ne odhadnutelně. Co chvíli se před námi objevovala intenzivní pestrobarevná duha.

Před výstupem několikrát vysvitlo slunce, které v kombinaci s mrholením vytvořilo pestrobarevnou podívanou

Před výstupem několikrát vysvitlo slunce, které v kombinaci s mrholením vytvořilo pestrobarevnou podívanou

Konečně jsme vystoupali na hranici lesa a naše cesta pokračovala už pouze po kamenném moři. Zrovna v ten moment ale déšť a vítr spojily všechny své nadpozemské síly! Před jejich řáděním nebylo úniku. Podobné podmínky panovaly po celou dobu výstupu do sedla. Doufali jsme, že za sedlem se alespoň vítr ustálí, ale marně. Obdivování panoramat se tentokrát nekonalo. Neustávající déšť nám ale nabídl jinou a možná o to pozoruhodnější podívanou. Obvykle nevýrazný vodopád napájený ledovcem se proměnil v neobyčejně rozvětvené monstrum. Voda po ledu stékala bez jakýchkoliv zábran. Padala dolů ze skalisek, kudy se jí zrovna zachtělo. Díky tomu byly potoky řádně rozvodněné a brodění se konalo o půl kilometru dál, než nás nabádala mapa. Sestup lesem znamenal občas spíše klouzačku zbrusu nově vytvořeným bahenním korytem 🙂 Večer déšť ustal a další den byly vodopády opět standardní velikosti - o to více jsme ocenili jakou podívanou mohou přírodní živly rozpoutat a jaké představení umějí divákovi nabídnout. Co se nedařilo ve dne, to jsme si bohatě vynahradili večer. Před západem slunce se z ničeho nic vyjasnilo a hradby Cerro Castillo dostaly úžasnou barvu!

Předchozí den tudy stékala voda všemožně po skále. Za slunného počasí byl k vidění už jenom malinkatý vodopád.

Předchozí den tudy stékala voda všemožně po skále. Za slunného počasí byl k vidění už jenom malinkatý vodopád.

Hvězdná jasná noc s sebou přinesla nádherně zamrzlou krajinu pod vrcholy majestátních hor. Pájovi to natolik zamotalo hlavu, že zapomněl kartáčky na zuby kdesi v přírodě. Snad je zdejší zvěř dobře využívá! Vyrazili jsme na cestu, čekal nás vrchol programu - tedy Laguna Castillo - zelenomodrá perla zaklíněná mezi skalisky. Kochání se pohledem nebralo konce a kopec do dalšího sedla bohužel také ne. To jsme ještě netušili, že to nejhorší nás teprve čeká. Pár stovek výškových metrů nahoru za mírného protivětru (v Patagonii se takovému stavu ovzduší říká bezvětří 🙂 ). To ale nebylo nic proti tomu, co nás čekalo na protější straně kopce. Téměř kolmý sestup se špatným značením. Naše “pěšinka” se skládala z několika tisícovek houpajících se a sunoucích se šutrů. Nejspíš snaha o to, abychom byli co nejrychleji dole, kterou se ještě snažil umocnit hotový uragán. Bez trekových holí by bylo nemožné udržet naše těla ve vzpřímené poloze. Dokonce i s nimi se to občas úplně nepovedlo 🙂

Po celou dobu sestupu jsme měli k dispozici parádní výhled do dalšího ledovcového údolí

Po celou dobu sestupu jsme měli k dispozici parádní výhled do dalšího ledovcového údolí

Nakonec se nám s menšími komplikacemi podařilo skutálet z nejprudší pasáže. Po dlouhých hodinách nás uvítala opět vegetace. Pozdní večerní hodina a nedostatek světla nás donutily se utábořit ve vyšších polohách než jsme původně plánovali. Museli jsme překousnout to, že máme zoufalý nedostatek vody. Inu suchá večeře a pár loků vody těsně před spaním to jistí. Přes noc nás děsilo další burácení větru, ale naštěstí jsme byli od většiny poryvů dobře krytí. Ráno jsme co nejrychleji sbalili stan a snažili se sklouznout do údolí s korytem potoka, než si naše těla uvědomí nedostatek životodárné tekutiny. Přestože jsme původně chtěli čtvrtý den pokračovat do dalšího ledovcového údolí, shodli jsme se, že jsme již zážitky dostatečně nasyceni, a tak scházíme do Villa Cerro Castillo. Uspořený den se nám určitě ještě bude hodit. A teď už hurá dále po Carretera Austral na jih a shánět kartáčky 🙂 Mrkněte také na další fotografie z prvního treku v Patagonii!

Chcete vědět, jak se nám daří na jižní polokouli? Svěřte nám na této stránce svůj email a žádné naše dobrodružství už vám potom neunikne!